Zřejmě každý z vás zná kauzy kolem Isifa, Logiacall a Profimedia. Až překvapivě velké poplatky za “nelegální” použití obrázků v porovnání s jejich běžnou cenou. Přiznám se, že se mi tohle nikdy nechtělo zrovna moc komentovat. Krást, tedy spíše užívat cizí dílo, se nemá. Na druhou stranu vymáhat pětimístné sumy, za obrázky, které se prodávají za pár stovek, je také případ sám o sobě. Takže obhajovat posvátné právo autorské v diskuzích, kde jsou zmíněny ony tři společnosti je jako dělat ďáblovi advokáta. Popravdě, pokud by legislativa opravdu dovolovala to, čeho se ty společnosti domáhají, tak všechno co kdy napíšu ať je radši anonymní, než se hlásit k autorství :/
Ale zpět k tématu. V jedné takové diskuzi na webtrhu se jistý člověk pod pseudonymem Vydíraný celkem hezky vyjádřil k problematice důkazů na internetu.
“… Druhá odpověď mého právníka byla, že z uvedeného snímku nevyplývá, že byl pořízen z mého serveru, protože je pořízen nezabezpečeným spojením nikoli pomocí https . Jejich údajný “důkaz” tedy není prokazatelný, může se jednat o útok typu MAN-IN-THE-MIDDLE jehož se stali obětí. …”
Přiznám se, že tohle mi vrtá hlavou už od dob zveřejnění příspěvku. Představte si, že máte internetové fórum a všechen multimediální obsah zveřejňujete přes nějaký javascript/flash, který odkazuje na všechny obrázky v diskuzi jako data.doména.cz/skript.js?multimedia=t0j3j3dn0. A jedině přes ten atribut se dá dostat k tomu obrázku. Navíc je chráněn třeba proti hotlinkování. Takže pokud jej nevolá přímo server, tak se nezobrazí. Teď nevím jestli to vůbec jde javascript a zákaz hotlinkování :) Ale to je jedno. Prostě mám metodu, kde funguje a pokud jí chci napodobit musím to udělat upravením (nasimulováním) volání z té stránky.
Ve výsledku by tedy byl jediným důkazem screenshot stránky, která volá nějaký javascript s parametrem t0j3j3dn0. Který klidně může být i text. Co se vygeneruje stejně rozhodně obsah souboru. A ten může reagovat na to odkud je volán. Pro registrované uživatele obrázek, pro neregistrované jiný obrázek s textem “prosím přihlaste se anebo registrujte” a to vše je jeden a ten samí soubor.
Jak tedy soubor může být důkazem, když jeho obsah může být měněn podle libosti programátora? Třeba se rozhodnu udělat aprílový žertík a každý majitel autorského práva v něm uvidí zrovna svůj obrázek. Jistě pokud jsem použil jeho grafiku, tak zřejmě něco porušuju. Jenomže, co když mi tu grafiku přihrál jeho prohlížeč? Technicky to samozřejmě není možné. Musel bych se o něco opřít. Třeba gravatar anebo grafiku na stránce z které přišel.
Kde je tedy hranice mezi tím, co opravdu “fyzicky” je ukradeno a tím co jen skript nalinkuje z nějakého zdroje. Vytyčit hranice v podstatě ani nejde. Když řeknete, že se má obrázek nacházet na serveru, tak jej budu hotlinkovat. Je to jak snaha definovat množství větší než malé. Tam se alespoň mohou opřít o metrickou soustavu a tvářit se, že tu hranici našli.
Pak tu máme ono zabezpečení připojení. Vždy ten obrázek mohl podstrčit nějaký (ne)přející hacker. Doména může být také podstrčená. Kde budete hledat na internetu nezaujaté svědky, kteří také na 100 % nemohli vidět to co si třetí strana přála?
Závěr
Když se tlačí věci moc do extrémů, tak se naštvou i lidé, kteří by normálně kvůli své letargii ani nehnuli prstem. No a pak může být problém. Pokud by ony zmíněné společnosti řekli: “Tady používáš náš obrázek, zaplať nám dvojnásobek ceny, co to stojí a dvě stovky navíc, za naší námahu.” Tak by si člověk přiznal chybu a zaplatil ať má klid. Takhle si občas nepřizná ani tu chybu a navíc udělá všechno proto, aby bylo “spravedlnosti” učiněno za dost. Popravdě jsem čekal kdy někdo vydá neprůstřelný návod jak se bránit.
Bohužel ale tento návod může poškodit i lidi, kteří se domáhají svých práv, řekněme adekvátnější cestou…
Tak on např. u profimedie je problém i v tom, že vymáhali poplatek za snímky, na které sami neměli autorská práva. Super článek.
psát si s nima je jak psát s debilem. Cituji jim zákony a logické závěry a kráva na druhé straně mi říká, že jí to nezajímá, že to prostě dává k někomu, kdo to dá k soudu… no, už to dává k soudu dobré 2 roky a nic. Je to dobytek!
to Pavel: K sudu to nikdy nedaju, to sa im ani neoplati, kedze to zase nie je velka suma. Pre nich je profitabilne iba vyhrozovat a cakat, kym sa niekto chyti. A ver tomu, ze sa chytia. Poznam dost ludi, co zaplatili.
No a když použiji obrázek a udělám citaci odkud je, tak je to taky “špatně”, tj. nelegální? Co když ho oskenuju z knížky?
Naštěstí neřeším problémy s obrázky, ale s texty. Ale na jaké lidi při tom narážím, to je neskutečné. Naštěstí mám originály, takže po první pozvánce k policii na výslech začínají chápat rychle a jednat.
Je dobré se zamyslet a zvážit pro a proti. Nikdy se taková bomba může změnit v atomovku s reverzním cílem.
Logicall a jím podobní jsou opravdu šmejdi, že jím rovno není a jsou schopni vymyslet k dosažení svého zisku hodně věcí. Má s nimi své zkušenosti, které se hodně podobají zkušenosti toho člověka z diskuze na WT. V mém případě po mě tedy chtěli zaplatit nejen za mou vlastní fotku, ale zkoušeli přesně tu fintu s odkazem na autora někam do USA a smlouvou s bůhví kým. Oni si myslí (možná jim to i vychází) že těmi argumenty někoho ohromí, to ale funguje jen do té doby, než to všechno dáte svému právníkovi, ten je opravdu odzbrojí za 5 sekund a máte od nich svatej pokoj. A to jsem po nich ani nechtěl žádné peníze za využití právních služeb (možná škoda). Protože si na obrázky dávám opravdu bacha, bylo mi divné, že bych někde měl obrázek, který by autor neuvolnil jako volné dílo s komerčním použitím. Tak jsem po tom trochu pátral, neb skladuji veškeré scr. stránek kde autor volného díla prohlašuje, že je to dílo volné a přišel jsem na jednu zajímavou věc. Fotobanka zjistí, že ve volných dílech je zajímavej obrázek, kontaktuje autora a nabídne mu výhradní smlouvu na obrázek, ten jí samozřejmě vezme, ale jaksi zapomněl, že jak jednou někde souhlasil, že jde o volné dílo, není cesty zpět. Fotobanka počká, až se snímek dostatečně rozšíří, no a pak už jenom inkasuje, protože většina lidí se asi lekne a platí. Když dostali adekvátní odpověď s důkazem, okamžitě dali pokoj, protože jsou si moc dobře uvědomují, že toto je podvod a mohlo by se to obrátit pro nim. Těch podvodů na lidi oni vymyslí hodně, nesmíte se ale nechat zastrašit, kontaktujte právníka a je hotovo. Pokud víte, že jste něco opravdu šlohli, což je častější případ, tak stejně sáhněte po právníkovi, protože cena za obrázky je někde úplně jinde, než cena kterou po vás chce Logicall. Takže bych se opravdu vůbec nedivil, kdyby rozjeli i podvod s tím, že vlastně dělají scr. fotek jako důkaz na kopii vašeho webu, jsou schopní naprosto všeho.
robiť niečo na internete sa stáva čoraz rizikovejšie a podvodníkov je viac a viac. Tomu čo robí logical sa hovorí užera.
Jak už jsem psal panu “vydíranému” (který to nejspíš vážně čmajznul) – ve chvíli kdy dojde na vymýšlení jak občůrat důkazy, došel bych si pro logy ze serveru a přesné statistiky, zkontroloval bych zálohy, archivy webů atd. a ona by pravda vyšla najevo velmi rychle. Pak bych být soudcem dotyčnému napálil pořádnou pokutu a ještě bych mu připočítal nejen veškeré náklady, ale minimálně pětistovku za každou hodinu ušlé mzdy, kterou dotyčný ztratil s podobným zlodějíčkem.
Logicall a Profimedia jsou jistě problém, ale nejde to používat jako paušální výmluvu. Kolikrát šlo o ukradené exkluzivní fotky z Getty a ty opravdu stojí stovky dolarů + připočítejte sto babek na hodinu za US právníka a jste na 20 tisících jen to fikne. Takže ono to zas tak černobílé není a nejvíc ječí právě ti, co fotky a texty obvykle opravdu kradou…