RDAP

RDAP (Registration Data Access Protocol) je standardizovaný způsob získávání registračních údajů o internetových zdrojích, například doménách, IP sítích nebo autonomních systémech. Používá webové dotazy a strukturované odpovědi JSON. Oproti klasickému WHOIS usnadňuje strojové zpracování a dohledání odpovědné služby, ale nezaručuje veřejné zpřístupnění všech osobních nebo historických údajů.

Co RDAP přidává oproti WHOIS

WHOIS tradičně vrací text, jehož podoba se mezi servery liší. RDAP odděluje standardní tvar dotazu od standardních datových struktur. Aplikace tak může číst typ objektu, jméno, události, stavové příznaky a odkazy bez hledání různě pojmenovaných textových řádků.

Součástí odpovědi mohou být upozornění, informace o podmínkách přístupu a další metadata. Pole nebo jejich rozsah se mohou lišit podle objektu, oprávnění a implementace. Program musí počítat s chybějícími hodnotami i rozšířeními; nemá předpokládat, že každá odpověď obsahuje stejnou sadu kontaktů a dat.

Jak se najde správný server

Dotaz patří službě odpovědné za daný zdroj. Pro domény se hledá služba příslušné koncovky, pro IP adresy odpovídající regionální internetový registr. Standardizovaný bootstrap používá registry IANA k nalezení vhodné výchozí RDAP služby. Neexistuje jeden libovolně zvolený server, který musí znát všechny objekty internetu.

Registr IANA pro .cz uvádí základní adresu RDAP služby českého správce. Základní tvar vyhledání domény je cesta /domain/ následovaná názvem:

https://rdap.nic.cz/domain/nic.cz

Jde o příklad adresy dotazu, nikoli o zde provedený živý test. Vlastní klient má pracovat s odpovídající službou, platným HTTPS a časem kontroly. Neměl by napevno odvozovat registr jen z toho, jak vypadá název poskytovatele hostingu.

Jak číst stav, události a chyby

Odpověď může obsahovat seznam událostí, například vytvoření, změnu či expiraci. Je důležité rozlišit význam jednotlivých událostí, časové zóny a rozdíl mezi aktuálním objektem a historickým snímkem. Starší registrace stejného názvu nemusí být součástí dnešního objektu po jeho zrušení a nové registraci.

HTTP 404, chybová odpověď, omezení dotazů a síťový timeout představují různé situace. Ani odpověď z nesprávného endpointu s kódem 404 nesmí být automaticky převedena na „doména je volná“. Při rozhodování záleží na autoritativní službě, typu dotazu a skutečném významu výsledku. Konečnou dostupnost ověřuje registrace u registrátora.

Pro sběrač dat dává smysl ukládat původní odpověď nebo její potřebnou část, čas, zdroj, výsledek zpracování a případnou chybu. Úspěšný historický záznam nesmí překrýt chybu novější kontroly tak, že aplikace vydává staré údaje za aktuální.

Použití při mapování domén

RDAP pomáhá oddělit nalezený název od doložené registrace. Pozitivní DNS odpověď může být užitečný signál, ale obsahuje jiné údaje a sama nenahrazuje kontrolu registru. U českých domén se tento rozdíl promítá i do metodiky CyberSquatting.cz: evidence nálezů, aktivního DNS a platných potvrzení musí zůstat rozlišená.

Automatizace musí respektovat podmínky a kapacitu služby. Opakované stahování stejného nezměněného objektu může být zbytečné; vhodné jsou fronty, ukládání výsledků a řízené opakování chyb. Samotná existence veřejného endpointu neznamená neomezený veřejný přístup ke všem datům.

Jak se změnila jeho role

První soubor standardů RDAP vznikl v roce 2015; dokumenty RFC 9082 a 9083 z roku 2021 aktualizují formát dotazů a odpovědí. ICANN od 28. ledna 2025 přešlo v oblasti gTLD k RDAP jako rozhodujícímu zdroji registračních informací. Národní domény mají vlastní provozní podmínky, takže tento krok nelze zjednodušit na celosvětové vypnutí WHOIS.