V takové firmě už není možné, aby všichni věděli všechno, jako v začátcích. Informací je tolik, že každý může vědět pouze malou část. A vzniká problém, jak zařídit, aby každý věděl tu správnou část.

Když každý bude mluvit pouze se svými přímými podřízenými a přímými nadřízenými, tak spousta věcí vyšumí.

Mám zkušenost z jedné firmy, jejíž stuktura je přesně stromová. My “listy” na konci stromu třeba upozorníme nadřazenou “větev” na určité procesní problémy, ale tam se to zasekne (třeba si neuvědomí důležitost té informace) a o pár úrovní výš, kde to lze změnit, se to už nedostane. A stejně tak naopak, často se až na poslední chvíli dovídáme, jaké plány s náma má mateřská firma, třebaže sesterská firma je už zná dávno (ale z té se to k nám nedostane, protože je na jiné “větvi”)…

Striktně stromový model závisí na perfektní funkci úplně všech jednotlivých článků, což je blbost.

Lépe funguje model, kdy jsou třeba každé tři po sobě jdoucí úrovně více provázány. Typickou ukázkou jsou továrny, kde se tenhle problém řeší už přinejmenším od 19. století. Obvyklá hierarchie bývá přibližně taková: majitel -> vedoucí -> mistři -> parťáci -> vedoucí směn -> dělníci. Dělníci komunikují jak se svým shiftleaderem, tak se svým parťákem. Ti pak už bez dělníků komunikují se svým mistrem. Parťáci a mistři komunikují s vedoucím a tak dál.

Neznám Vltavu zevnitř, ale je možné, že během své expanze podcenila rozvoj vnitropodnikové komunikace. Holt internetové obchodnictví za sebou ještě nemá stovky let vývoje…

Mam svoje dost nepekne zazitky s nakupovanim {resp. vracenim vadneho zbozi). Eskalace problemu s prodejci manazerovi prodeje bohuzel prineslo jeste vic hadek a neuveritelne arogantniho chovani ze strany prodejce. A podobnou zkusenost melo vic lidi… takze za tim muze byt i tohle. Par nespokojenych zakazniku a internet muze mit na klesajici prodej taky velky vliv