Miloslav Ponkrác napsal celkem obsáhlý komentář pod článek Reklamní článek vs recenze. Jeho pohled na recenze je trochu odlišný a myslím si, že si zaslouží publikovat jako samostatný text.
Článek píše o mobilních telefonech. Tam mé následující úvahy moc neplatí. Ale v recenzích mnoha věcí je šíleně znát, že dnešní redaktoři, recenzenti – ukrtuně neznají fyziku, techniku, elektroniku. Používají termíny či různé hodnoty parametrů v nesmyslných úvahách a kontextech.
Například chronicky se používá TDP – což je číslo napůl vycucané z prstu podle potřeb marketinkového oddělení – a recenzenti ho používají jako “spotřebu procesoru/grafiky/čehokoli”, což je totální nesmysl. TDP znamená Thermal Power Design, neboli doporučení výrobce o výkonu chlazení potřebného pro provoz. Neexistuje možnost, jak TDP nezávisle změřit, je to jen číslo určené plus mínus podle plotu.
Takže já třeba při nákupu počítačů jsem šel proti recenzích a proti proudu, a jednoduše jsem si odvodil z fyziky a znalostí elektroniky, jaké vlastnosti od toho či onoho procesoru či komponenty mohu očekávat. A to i tehdy, pokud recenze mluvily o opaku – vycházeje z toho, že fyzikální zákony budou pravdivější, než tvrzení třeba i několika nezávislých recenzentů. Nespletl jsem se a jsem nadšen třeba z mé volby PC a komponent do něho. Výsledkem je něco, co převyšuje i má nejvyšší očekávání.
—
Jinak řečeno, recenzent by se měl v první řadě sebekriticky zamyslet, na co má a na co nemá (znalosti, měřící techniku, zkušenosti, …). Pokud jsou recenzentovy znalosti elektroniky nulové, měl by se na recenzi buď vykašlat, nebo udělat recenzi třeba uživatelské přívětivosti či svých zkušeností z používání nebo tak nějak.
—
Další důvod, proč recenze čtu čím dál řidčeji je, že recenzují něco, co nemá moc smysl.
a) Například u grafické karty rychlost zobrazování a výpočtů, ale já potřebuji a kladu důraz na věrnost zobrazení, věrnost barev, vysokou kvalitu obrazu – a to nikoli o pohybu, ale víceméně statického obrazu na monitoru.
b) U hard disků, externích disků a flash disků mě zajímá spolehlivost uložených dat. Jestli je rychlost čtení/zápisu o 1 % rychlejší či pomalejší je mi jedno – a troufám si říci, že fakticky všem, kteří to používají na zálohování dat.
c) U pevného/mobilního telefonu mě zajímá, jestli umí základní trivium telefonování: telefonovat, smsky, nahrát hovor. Ostatní je pro mě nadstavba. Ta třetí funkce ovšem dává telefonům hodně zabrat, a třeba Microsoft a Apple ji dokonce vysloveně zakazují. To ovšem pro mě není přístroj, který zvládá alespoň základní telefonovací funkce.
d) SSD disky se typicky recenzují na “životnost” v režimu, ve kterém vydrží 100 x více, než v běžném nasazení u uživatele, totiž trvale sekvenčně zapisovat proud dat.
—
Poměrně často je vidět, že hw weby si utvářejí znalosti spíše z reklamních materiálů, než z čehokoli jiného. I když se snaží objektivně poznat výrobek, pak se stejně projevuje, že mnoho let byly hlavními zdroji informací a poznání o něčem (třeba o mobilech, procesorech, grafikách, atd.) fakticky jen reklamní a jiné materiály výrobců.
Chronicky si recenzenti neuvědomují existenci takové věci jako je čas. Například věta “koupil jsem si ASUS/Acer/Lenovo/cokoli před pěti lety a mohu ho jako značku doporučit” – je obvykle bludem, který říká, že autor takové recenze si neuvědomuje, že před pěti lety se prakticky vše vyrábělo poctivěji, kvalitněji, a méně ošizeně (nebo pokud protestujete, prostě se vyrábělo jinak a jinými technologiemi). Nic to neříká o tom, jaké zkušenosti bude mít někdo s toutéž značkou koupenou dnes, nelze z toho dovodit žádný závěr o dnešní kvalitě.
—
Podle osobních zkušeností musí být dobrá recenze psaná osobou, která je v jádru šťoura, puntičkář, a přitom pečlivý pozorovatel, s nějakými nadprůměrnými technickými znalostmi. A důležitá podmínka: nesmí mít výrazný citový vztah k tomu co recenzuje – ať kladný či záporný. A tak nesmí být ve střetu zájmů s tím co recenzuje (nesmí být zaplacen výrobcem, …) či v nějakém tlaku na výsledek recenze.
Jiné dobré recenze jsou od člověka, který je čistý praktik, a používá danou věc pro konkrétní účel – ideálně v souhlase s účelem určeným výrobcem.
Málokdy se najde člověk, který by měl zkušenosti s x výrobky od x výrobců v stejném časovém období, proto si myslím, že asi těžko se najde někdo kdo napíše objektivní recenzi na HD ve stylu, ten vydrží míň, ten déle. Nějaké informace o kvalitě mohou mít prodejci díky reklamacím, ale zase to mají zpětně. A i Dtesty recenzují jen fakta od výrobce, ne jak dlouho vydrží pračka atd… . S elektrem je to v tom dosti těžké. Něco jiného může být například u destinací, hotelů, parfémech atd … . Tam je výrobek, věc na trhu mnohem déle, vyzkoušet místo netrvá roky, ale i to není nejjednodušší.
Som rád, že nie len ja sám, ale aj moje okolie by ma definovalo tak, ako je uvedené v posledných dvoch odstavcoch. Recenzie som začal písať sám práve preto, že som v nich nachádzal faktické chyby a podobné problémy ma trápili, ako autora článku.
Hlavně málokdy na nějaké pečlivé otestování a orecenzování dostane redaktor čas. Kord, jestli je v nějaké větši redakci. Tam má na to xy hodin a pak už spěcha na další téma…
Představte si, že objektivní údaje o spolehlivosti HDD docela existují. Např. od datacenter provozující obrovský počet disků – třeba Backblaze. Z jejich statistik na tisících kusech od každého modelu HDD vyčtete docela mnohé. Další statistiky vydává třeba Google ohledně HDD ve svých datacentrech.
Z těch statistik se pak dozvíte třeba to, že životnost hard disků nezávisí na jejich teplotě, apod. ačkoli se všude tvrdí opak – ale tváří v tvář statiskách provozu a selhání miliónů disků se závislost životnsoti disků na tpelotě nepotvrzuje.