Něco o blogování

Dneska píšu na zakázku :)  Téma je blogování a případná monetizace blogu.

Blogování je potřeba brát vážně, alespoň po stránce “fyzické”. Jakmile jednou začnete, sice vás bude bavit se vším možným hýbat, upravovat, přidávat vychytávky, ale to jen rozptyluje. Anebo se celé CMS rozpadne úplně a přejde vás chuť ztrácet čas :)

Takže si to chce všechno pěkně připravit. Doménu, vědět kam jí umístíte, rozhodnout se pro správný CMS, jaká bude šablona, zdali budete blogu dělat samostatný Twitter, email a pár dalších věcí. Když to budete mít promyšlené neztratíte úpravou obrázku v záhlaví celé odpoledne, jen aby vám ladil k pozadí stránky.

No popravdě ona i ta část “spirituální” si zaslouží svůj čas. Pokud máte jeden námět na článek, tak začínat s blogováním není zas tak dobrý nápad. Zbytečně se do toho pak budete nutit. Lepší je mít nějaký koncept, ucelené téma o kterém můžete psát celé hodiny. Než se do toho pustíte, hrajte si s myšlenkou blogování v hlavě, přemýšlejte o čem budou vaše první články, jak zapadnou do celkového konceptu či tématu. Zmatené střídání témat je dobré pro odreagování, ale musí mít také vymezené hranice. Z osobní zkušenosti nedoporučuju si do začátku dělat žádné poznámky. Nic “spirituálního” si nezapisovat. Všechno nechte v hlavě zrát. S každou úvahou, každý den či pokaždé když změníte náladu budou články lepší a lepší. Až nastane ten správný okamžik a rozepíšete se, věřte mi, že stovky slov vám budou těsné.

Technicky víte, jak co bude vypadat a vaše mysl praská rozsáhlými články kolem určitých témat? Výborně. Jste připraveni se do toho pustit. Pokud se něco při instalaci systému pokazí, anebo budete vyrušeni, je dobré s psaním počkat. Emoce totiž neovlivňují jen styl ale i obsah a pokud budete naštvaní či rozrušení, tak to odnese hned první článek a to není ideální začátek.

Začátky psaní

Samotné psaní by vám mělo jít v podstatě samo. První věty jsou občas celkem nepříjemný zásek. Mažete je a přepisujete. Z toho si nic nedělejte, soustřeďte se na obsah nikoliv formu. Představte si, že to co píšete je film, pro uvedení do děje musíte nejdříve všechny seznámit s hlavními hrdiny, než můžete pořádně rozjet zápletku. Pokud nevíte jak v článku oslovit čtenáře, či se nedaří úvod, začněte představením zúčastněných. Je jedno jestli jsou to lidé, společnosti, produkty anebo služby. Připomenutí je čtenářům neuškodí, ba naopak mohou získat letmý přehled jaký k subjektům o kterých píšete, máte vztah. Vám to zase pomůže zmobilizovat myšlenky a rozjedete se.

Obrázky

Ilustrační obrázky dokreslují atmosféru článku. Mohou navnadit anebo odpuzovat, rozveselit anebo zesmutnit. Tohle je třeba si uvědomit, protože nevhodným obrázkem může dojít ke konfliktu textu a úvodních emocí s kterými se člověk pustil do čtení. Například pokud chcete psát vesele o štěňátkách, nemůžete jako ilustrační obrázek použít mrtvého psa, či obrázek kafilérie. Dávejte si pozor i na ironii či sarkazmus. V kombinaci s obrázek nemusí hned vyznít vhodně a čtenář přijde o požitek z vašeho psaní. Samozřejmě existují výjimky. Pokud budete dělat umění a vaše komunita jej bude chápat a vnímat, tak to potom můžete dělat co chcete. Tam se porušují pravidla běžně.

Vzhled textu

Co se týká vzhledu textu, ten narůstá na významu s délkou. Jestli hodláte psát opravdu dlouhé texty (dejme tomu nad 500 slov), tak tomu musí náležitě odpovídat i vizuální stránka věci. Dělení textu do menších tématických celků (nadpisy), dostatečně velké písmo, mezery mezi řádky, font a hlavně odstavce. Bez nich mají lidé problém delší text pohodlně přečíst.

Vzhled textu ladím celkem často. Je to asi nejčastější změna, kterou na blozích dělám. Opravdu stojí za to se na to jednou kouknout a říct si, tady by to chtělo větší písmo, mezery mezi řádky anebo naférovkou širší texty. Tohle ale budete spíše řešit až časem. Nejdřív text musíte mít. Není ale na škodu s tím počítat už od začátku.

Nálada při psaní

Být ve správné náladě je důležité. Dokáže totiž ovlivnit formou jakou podáváte myšlenku. Silné emoce jako vztek, beznaděj anebo znechucení se za určitých okolností mohou hodit a pokud je dokážete vložit do textu tak je to paráda. Jenomže ten článek musí být k danému tématu. Psát třeba recenze, zprávy anebo návody v takovémto rozpoložení je velice nevhodné. To platí i o pozitivních emocích. Sice recenze psaná v euforii nemusí dopadnout katastrofou ale některé věci se mají psát v neutrálním rozpoložení.

Někomu se dobře píše se sklenkou v ruce. Jistě proč ne? Ostatně v literatuře to má tradici. Polibek múzy se dá často uspíšit po pár sklenkách vína. Ovšem pozor! Alkohol násobí emoce. Takže se v hodně kontroverzních tématech můžete dostat až za hranu.

Dalším elementem je hudba, kterou posloucháte. Hodně lidí se domnívá, že při psaní textu je ideální poslouchat oblíbený žánr. To tak úplně není pravda. Vaše oblíbená hudba vás takzvaně může kopnout do pohody. Ovšem různé styly stimulují jiné části mozku. Fakt to funguje, zvláště při tvůrčím psaní. Pro zajímavost můžete zkouknout tuto infografiku. Dobře se píše u hudby bez slov. Soundtracky z filmů ale i počítačových her dokáží velice dobře naladit mysl a někdy jí i vhodně našponovat. Někdy je ale lepší hudbu opravdu vypnout a nechat jen ticho ;)

V každém případě si dejte pozor na kombinace depresivní hudba + špatná nálada + smutné téma. Snadno se dá článek o plánovaném novém EU nařízení na regulaci internetu podat tak deprimujícím způsobem až rozpláčete čtenáře.

Nejsou žádné hranice?

V psaní na blogu vás samozřejmě nikdo nebude nijak omezovat. Klidně můžete kašlat na všechno, co jste se naučili o hodinách českého jazyka o tom jak se píšou slohové práce. Já jsem zjistil, že mě baví psát v septimně, půl roku před maturitou. Úkol zněl povídka na téma strach. No a nějak jsem se do toho ponořil, a všechno si začal představovat. Vznikla povídka o klukovi, který se rozhodl přespat na hřbitově, aby něco dokázal kamarádům. Vtip byl v tom, že z žánru povídka tam bylo pár vět, zbytek byl popis toho co se odehrává tomu klukovi v hlavě. Jeho myšlenkové pochody byly popsané událostmi z příběhů v řecké mytologii. Když o tom ten den přemýšlel, došlo mi, že si při psaní můžu dělat co chci, jak chci a neexistují hranice. Chci provokovat? Tak použiju sprostá slova v povídce formou přímé řeči. Nudí tě téma popisu? Tak stačí bujnou fantazii proměnit libovolný předmět ve fantastický abstraktní svět. No co pak vznikalo za zvěrstva… ČJ už nikdy nebyl jako dřív :)

Ve skutečnosti by jste se ale v článku měli držet jednoho stylu. Pokud budete psát popis a přejdete na vyprávění, pak zpět k popisu může to být hodně rušivé pro některé čtenáře. Článek je vnímaný jako jednorázová záležitost. Berte to tak. Raději témata rozložte na více samostatných celků, které na sebe budou navzájem odkazovat, než na sebe nahustit více stylů.

Závěr

Už je pozdě a to jsme ještě ani pořádně nezačali :) Ono by to chtělo všechno pěkně rozepsat do samostatných kapitol, uvést si příklady a nějaké reference a ne to takhle všechno nahustit dohromady. Mno uvidíme třeba příště.

Hmm tak mě napadá, že už jsem dlouho nenapsal nějakou zajímavou povídku pro odlehčení :)